Můj týden

Po tom, co Káťa nafotila už  23 týdnů do projektu Week of Life, jsem se rozhodl, že to také zkusím. Princip je jednoduchý - na každý den máte 9 fotek, takže na týden to dá 63 fotografií. Cíl je jednoduchý - ukázat týden svého života, je na vás, jestli se zaměříte na uměleckou stránku nebo čistě na obsah. Fotit se dá zrcadlovkou, ale i telefonem. Důkazem toho je můj první pokus, který jsem zaznamenal telefonem (Omnia W). A co se nestalo, dokonce jsem dostal ocenění - Výběr redakce, což je pro mě naprostý šok, protože tam přispívá taková spousta lidí, že jsem čekal, že budu úplně přehlédnut. Výběr redakce je jednou za několik dní a každý den se vydá hned několik nových týdnů, takže si toho skutečně vážím. 

Můj týden najdete zde

Noční focení 2

Tak mi už asi kompletně odešel stativ. Kátinu D90 neudrží ani při maximálním utažení všeho, a když má nohy vytažené, tak s ním pohne i pohyb zrcadla, což mě dost zaskočilo. Je čas pořídit nějaký kvalitnější - třeba Velbon :) Nicméně, podařilo se nám ještě vyfotit pár jen minimálně mázlých fotek (fotili jsme totiž od země). Tady jsou 2, které jsem nastavoval já. Je to výstup rovnou z foťáku, vůbec jsem je následně neupravoval. Tentokrát z Prahy.

Noční focení

Naposledy jsem vyrazil v noci s foťákem a stativem asi před třemi lety. A navíc to bylo s mojí kinofilmovou zrcadlovkou. Včera v noci jsem si to zopakoval, když jsme s Káťou vyjeli na Javorník a fotili noční Liberec, hráli si s baterkou atd. Byla to jen taková první zkouška, zase někdy budeme pokračovat. Pro představu sem pár fotek hodím.

Facebook tablo

Pro Kátinu třídu - oktáva na gymnáziu v Liberci - jsem dělal tablo. Je sice trochu pozdě, ale nějak na to zapomněli. Rozhodli se, že chtějí, aby to vypadalo jak Timeline na Facebooku, tak jsem se o to pokusil. Byl jediný problém - 32 lidí ve třídě. Jak to udělat, aby se všichni vešli? Nakonec jsem to nějak zvládl, akorát fotky nejsou moc veliké. Formát tabla je A1 a už visí v Liberci za výlohou lékárny v Moskevské ulici. Káťa fotila a sháněla statusy, což byl skoro nadlidský úkol, ale nakonec se podařilo :)

Originál ke stažení v pdf.

Zakázat učitelům Blesk?

Vysokoškolský pedagog Ondřej Hausenblas v lehce kontroverzním rozhovoru pro MF DNES vyřkl poměrně ošemetný názor na vystupování učitelů na veřejnosti:

„Mimochodem spousta učitelů dnes nemluví spisovně. Spousta učitelů ani nepíše na tabuli – možná se bojí, že by udělali chyby? A ještě jedna věc: je nepřístojné, aby si učitel cestou do školy v autobuse četl Blesk... V soukromí ať si čte, co chce, ale veřejně nemá být s ničím takovým viděn, protože to říká o jeho inteligenčním profilu něco smutného. Bulvár nemá co dělat ve sborovnách a ředitelé by na to měli dbát. Osobně bych zavedl i kulturu oblékání ve školách a vykázal z nich pouliční módu. Ne povinně, ale po dohodě s rodiči.“

Když jsem tuto pasáž rozhovoru četl, zarazil jsem se. V zásadě to odporuje demokracii a muselo by se přistoupit k hledisku "které médium je povolené, a které zakázané". Obecně by mělo platit, že vlastní názor do výuky nepatří, některé předměty bez něho ale ani učit nelze.

Pokud má o přestávce učitel čas, nemusí koukat do zdi, může si číst (budeme vybírat kterou literaturu může a kterou ne?), může surfovat (zablokujeme Super.cz?) nebo si povídat s kolegy (která témata budou zakázána?).

Pokud učitel čte Blesk, bude ho určitě číst doma, takže je ve výsledku úplně jedno zda ho bude číst v autobuse. A teď se zamysleme - je lepší, když ho čte potají, my to nevíme a nebo když to víme a můžeme z toho vycházet?

Pokud by naše vzdělávání skutečně fungovalo, tento 'problém' by se pravděpodobně vůbec nemusel řešit, protože by ve školství pracovali jen vysoce vzdělaní lidé.

Všemi směry

Takový název nese festival Vyšší odborné školy publicistiky, kam už 2. semestr chodím. Minulý rok jsem o festivalu nevěděl, letos to byla skoro povinnost. Navíc jsem se i lehce podílel na tvorbě obsahu. Hrál jsem hlavní roli ve veselé inscenaci Kdo obskočil továrníkovu dceru, ale o tom napíšu, až bude záznam. 

Pokud vás zajímá publicistika, určitě zbystřete. Velmi zajímaví byli hosté, jako největší trumf vidím Erika Taberiho, šéfredaktora Respektu, který se zúčastnil debaty s Pavlem Novotným, šéfredaktorem Super Spy. Střet seriózního média s bulvárním - doporučuji pustit si záznam, určitě by vás to mohlo zajímat.

Líbil se mi i workshop Martina Vencla, reportéra pořadu Víkend, kdy nám přiblížil, jak probíhá příprava při tvorbě obsahu. Pravda, mé lehce ostré dotazy ho určitě netěšily, ale jsem už takový... :D Zajímavým zpestřením byly workshopy mimo přednáškové sály, ať už sportovní komentování nebo čtení ze čtecího zařízení. Vedle toho určitě zdůrazním rozhovor s Jolanou Voldánovou a dalšími lidmi z České televize. 

Když pominu naše divadelní vystoupení, v 19.00 se na závěr festivalu připravila skupina Improvariace, která předvedla velmi, ale zdůrazňuji velmi, zábavnou improvizační hru na téma Reportéři. Nikdy scény nesklouzly k trapnosti a smál jsem se od začátku do konce. 

Celý festival se mi líbil a příští rok se na něm budu podílet snad ještě víc. Že bych do něho trochu procpal herní žurnalistiku? :) Určitě uvažujte o návštěvě, stojí to za to.